Poruchy zraku
Světelný paprsek se po dopadu na oko zalomí na rohovce a čočce. Rohovka má pevný tvar, ale svaly v oku mohou měnit tvar čočky. Tyto změny se nazývají akomodace. Pokud se díváme na vzdálený předmět, světelné paprsky dopadnou do oka téměř rovnoběžně. Čočka zůstává tenká a plochá a téměř nemění úhel dopadajícího světla. Pokud se díváte na blízký předmět, světelné paprsky dopadající do oka mají různé směry. Ciliární sval se stahuje a způsobuje ztloustnutí a ohnutí čočky, takže paprsky se lámou do jednoho ohniska.
Krátkozrakost
Krátkozraká osoba není schopna zřetelně vidět vzdálené předměty, protože její oči zaostřují světelné paprsky do bodu ležícího před sítnicí. Výsledkem je rozmazaný obraz na sítnici. Krátkozrakost většinou způsobuje příliš dlouhá oční koule nebo příliš tlustá čočka.
Dalekozrakost
Dalekozraká osoba není schopna jasně vidět blízké předměty, protože její oči zaostřují paprsky za sítnicí a ne na ní. Rozlišujeme dva základní typy dalekozrakosti. Pokud je oční koule vzhledem k čočce příliš krátká, nastává hyperopie, neboli hypermetropie. Čočky nemůžou zaostřit světlo na blízké předměty, ty proto vypadají rozmazaně. Hyperopie postihuje lidi v každém věku. Presbyopie se většinou vyvine po 45. roku. Oční koule má správný tvar, ale čočky začínají ztrácet schopnost zaostřovat. Oko lze zaostřit na vzdálené předměty, které jsou pak vidět zřetelně, ale ne na blízké předměty.
Astigmatismus
Osoba postižená astigmatismem nemůže rovnoměrně zaostřit celé zorné pole. Některé plochy se jeví ostré, ale jiné jsou rozmazané. Astigmatismus je způsoben rohovkou, která nemá souměrně zakřivený povrch.
Šilhání
Každé oko se dívá z mírně odlišné polohy. Mozek porovnává signály z obou očí a využívá tyto informace na zjištění, jak vzdálený je sledovaný objekt. Normálně se dívají obě oči stejným směrem, takže jejich zorná pole se částečně překrývají. Oči člověka, u kterého se vyvinulo šilhání, strabismus, jsou zaměřené různými směry. Pokud to nastane, mozek často ignoruje signály z jednoho oka.
Tupozrakost
Amblyopie se vyvíjí hlavně v dětství a často se vyskytuje spolu se šilháním a jinými poruchami zraku, nebo vzniká, když jedno nebo obě oči mají omezené vidění. Při tupozrakosti mozek zachytává signály jen zdravějšího oka. To může působit omezené prostorové vidění. Tupozrakost se léčí u dětí zakrytím zdravého oka a speciálními očními cviky. Dosud medicína předpokládala, že po dovršení osmého roku života se ztrácí schopnost mozku naučit se zaostřovat postiženým okem. Američtí a čínští vědci v poslední době experimentují s různými očními cvičeními, která umožňují i dospělým osobám zdokonalit schopnost zaostřovat.
Zdroje:
David Burnie – Malá encyklopedie lidského těla,
Healthday News
>> Přečtěte si více o tom, jak si zlepšit zrak pomocí tréninku očních svalů!